Adamátor Zápisky Hlášky

Zápisky z Úvodu do křivek a ploch

Organizace

Za řešení příkladů červené tečky, ty poté pomohou při písemce

Zápočtová písemka – pět příkladů

Důležité je hodně se ptát!

Definice. Mějme nějaký interval I. Zobrazení f→:I→ℝn,f→∈𝒞1(I) se nazývá křivka.
Příklad (cykloida). f(t)≔(l⋅t−rsin⁡(t)l−rcos⁡(t))
Definice. Mějme funkci F:O⊂ℝn→ℝn, kde O je oblast. Potom množina F−1(0→) je implicitně zadaná křivka.
Příklad (Vivianiho křivka). Mějme dřevěnou kouli a vyvrtejme do ní válcovou díru následujícím způsobem:
Zajímá nás, jak bude vypadat okraj díry. Máme rovnice: x2+y2+z2−R2=0 x2+(y+R2)2−(R2)2=0 Máme tedy funkci F(x,y,z)≔(x2+y2+z2−R2x2+(y+R2)2−(R2)2)
Definice. Nechť f→ je parametricky zadaná křivka. Body f(t0), pro které je f→˙(t0)=0→, se nazývají kritické.
Věta (o implicitní? nebo inverzní? funkci). Viz ANA4, tam je to napsané mnohem méně chaoticky.
Cvičení. Zjistěte implicitní zadání kružnice na základě jejího parametrického zadání.
Řešení. x=cos⁡(t) y=sin⁡(t)
f(t)=(cos⁡(t)sin⁡(t)) f1′(t)=−sin⁡(t) f2′(t)=cos⁡(t) t=arccos⁡(x) y=sin⁡(arccos⁡(x))=1−x2 F(x,y)=y−sin⁡(arccos⁡(x)),x∈[−1,1],y∈[0,1]
Příklad (asteroida). (x,y)=(cos⁡(t)3,sin⁡(t)3)
Příklad (helix/šroubovice). (x,y,z)=(acos⁡(t),asin⁡(t),bt)
Příklad (tažná křivka (traktrix)). y′(x)=−l2−x2x x≕lcos⁡(t) y=∫…=l(ln⁡|1cos⁡(t)+tan⁡(t)|−sin⁡(t))
Definice. Nechť x→0∈ℝn je bod na implicitně zadané křivce {x→|F(x→)=0}. Pak x→0 nazveme regulární bod, pokud h(∂x→F(x0))=n−1. V opačném případě jde o singulární bod.
Věta (o implicitní funkci?). Nechť x0 je regulární bod implicitně zadané křivky ℱ. Pak existuje parametricky zadaná křivka f→(t) taková, že její stopa je na nějakém okolí rovna ℱ.
Příklad (Descartův list). F(x,y)=x3+y3−3axy,a≠0 Hledáme singulární body: ∂x,yF=3(x2−ayy2−ax) x2−ay=0,y2−ax=0 Řešení soustavy rovnic jsou (0,0),(a,a). Ovšem pouze (0,0) splňuje rovnici křivky, jde tedy a jediný singulární bod.
Jak najít parametrizaci? Pokud vezmeme y≕tx, dostaneme x=3att3+1,y=3at2t3+1 Tyto výrazy ovšem nejsou definované v t=−1, což způsobí, že se křivka rozdělí na dvě části. Jak to vyřešit? Použijeme takový trik. Najdeme funkci u(t), která má v t=−1 singularitu, a přeparametrizujeme křivku podle ní. u≔1t+1∴t=1−uu x=3au2(1−u)3u2−3u+1,y=3au(1−u)23u2−3u+1 Snadno ověříme, že tato parametrizace je definovaná na celém ℝ a dá nám celý list (dokonce dvakrát projde singulárním bodem).

Reparametrizace

Definice. Nechť α→:(a,b)→ℝn,β→:(c,d)→ℝn jsou dvě křivky. Potom β→ je reparametrizace α→, pokud (∃h:(c,d)→(a,b),h′≠0)(…)
Definice (délka křivky). s≔∫t1t2|α→˙(t)|dt
Věta. Délka křivky je invariantní vůči parametrizaci.
Věta. Nechť α→ je regulární. Pak existuje taková reparametrizace β, že |β→˙|=1.

Rovinné křivky

Definice. Rovinná křivka je speciálně f→:I→ℝ2.
Věta (směrový úhel křivky). Nechť α→:(a,b)→ℝ2 je rovinná regulární křivka a T→(t0)≔α→˙(t0)|α→˙(t0)|=(cos⁡(ϑ0),sin⁡(ϑ0)). Potom existuje právě jedna funkce ϑ:(a,b)→ℝ taková, že ϑ(t0)=ϑ0 a T→(t)=(cos⁡(ϑ(t)),sin⁡(ϑ(t)))
Definice. Lokální křivost rovinné křivky α→ v bodě t je κ2(t)≔limt′→t⁡ϑ(t′)−ϑ(t)s(t′)−s(t)=ϑ˙(t)|α→˙(t)|
Věta. ϑ(t)=arctan⁡(y˙x˙)
Věta. κ2(t)=x˙y¨−y˙x¨(x˙2+y˙2)32
Lemma. Pokud β je přirozeně (délkově) parametrizovaná, potom β→′′(s)=κ2[β](−y′,x′)
Věta. Lokální rovinná křivost je invariantní vůči reparametrizaci až na znaménko.
Věta. Lokální rovinná křivost se při euklidovské transformaci mění jen o znaménko, což je určeno determinantem transformační matice. A vopáčně: Pokud mají křivky všude stejnou křivost, potom mezi nimi existuje ortogonální transformace s determinantem 1.
Cvičení. Najděte takovou křivku, aby platilo κ2(s)=11+s2,s∈ℝ
Definice. Evoluta křivky je jiná křivka, která v každém bodě určuje střed oskulační kružnice původní křivky. E→(t)≔α→(t)+N→(t)κ2[α](t)
Cvičení. Najděte evolutu elipsy.
Cvičení. Najděte evolutu traktrixy.

Prostorové křivky

Definice. Prostorová křivka je speciálně f→:I→ℝ3.
Definice. Normálová rovina je rovina kolmá na tečnu.
Definice. Rovina γ⊂ℝ3 je přilehlá ke křivce f→ v bodě t0, pokud limt→t0⁡δ(t)d(t)2=0, kde δ(t) je vzdálenost bodu f→(t) od roviny a d(t)≔‖f→(t)−f→(t0)‖
Cvičení. Parametrizujte Vivianiho křivku.
Definice. Normálový vektor je vektor velikosti 1 ležící v průsečíku tečné a přilehlé roviny.
Věta. Regulární 𝒞2 křivka má v každém bodě f→(t) přilehlou rovinu určenou vektory f→˙(t),f→¨(t). (Tedy pokud f→˙(t),f→¨(t) jsou lineárně nezávislé, potom je určena jednoznačně.)
Věta. Vzoreček pro normálový vektor: N→=−(α→˙⋅α→¨)α→˙+α→¨α→¨2−(α→¨⋅α→¨)2α→˙2
Definice. Lokální křivost trojrozměrné křivky v bodě t je κ(t)≔limt′→t⁡|θ(t,t′)||s(t,t′)|
Věta. Nechť β→(s) je přirozeně parametrizovaná trojrozměrná křivka. Potom κ(s)=|β→′′(s)|
Definice. Tečný vektor trojrozměrné křivky je T→(t)≔α→˙(t)|α→˙(t)|
Definice. Binormálový vektor trojrozměrné křivky je B→(t)≔T→(t)×N→(t)
Definice. Křivka α→(t) se nazývá Frenetova, pokud (∀t)(α→˙,α→¨ lineaˊrneˇ nezaˊvisleˊ)
Věta (Frenetovy vzorce). Platí pouze pro přirozeně parametrizovanou křivku! T→′(s)=κ(s)N→(s) N→′(s)=−κ(s)T→(s)+τ(s)B→(s) B→′(s)=−τ(s)N→(s) kde τ je torze křivky: rychlost otáčení přilehlé roviny.
Definice. Nechť α→(t) má jednoznačně definované přilehlé roviny na okolí α→(t0). Označme ρ(t,t0) úhel přilehlých rovin v t,t0. Velikost torze v bodě α→(t0) je τ~(t)≔limt→t0⁡|ρ(t,t0)||s(t,t0)|
Lemma. Nechť β→ je prostorová křivka a κ[β]>0 pro s∈I. Potom τ[β](s)=0 právě tehdy, pokud β(s) je rovinná.
Věta. Je-li trojrozměrná křivka regulární a κ>0, potom τ~(t0)=|τ(t0)|
Věta. Pro přirozeně parametrizovanou křivku: τ[β](s)=(β→′×β→′′)⋅β→′′′β→′′2
Věta. Pro obecnou křivku: κ[α](t)=|α→˙×α→¨||α→˙|3
Věta. Pro obecnou křivku: τ[α](t)=(α→˙×α→¨)×α→…|α→˙×α→¨|2
Věta (obecné Frenetovy vzorce). Platí pro libovolnou křivku. T→˙=κN→v N→˙=(κT→+τB→)v (kde v je rychlost křivky: v=|α→˙|)