Adamátor Zápisky Hlášky

Cvičení z Matematické analýzy 1, 2

Organizace

Jiří Mikyška, T-109b, jiri.mikyska@fjfi.cvut.cz

Maximálně 4 absence za semestr

Na začátku každé hodiny minutový testík

Zápočet je za testy psané při přednáškách, k tomu bonusové body od cvičícího (0–10)

Cvičení. Je dána funkce f:ℂ∖{1}→ℂ,y=x+1x−1. Zjistěte obor hodnot, dokažte, že je prostá, a najděte inverzi.
Řešení. y(x+1)=x−1 x=xy−y−1 x−xy=−y−1 x(1−y)=−y−1 y=1→nemaˊ rˇesˇenıˊ y≠1→x=y+1y−1

f má obor hodnot ℂ∖{1}, je prostá a inverzí sama sebe.

Cvičení. Najděte obor hodnot funkce f:ℝ→ℝ,y=xx2+1.
Řešení. y(x2+1)=x yx2+x=y yx2−x+y=0 x=1±1−4y22y 1−4y2≥0 4y2≤1 |2y|≤1 y∈⟨−12,12⟩
Věta. sinh⁡ je prostá funkce.
Důkaz. ea−e−a2=eb−e−b2 ea−e−a=eb−e−b eaeb(ea−e−a)=eaeb(eb−e−b) eb(e2a−1)=ea(e2b−1) ebe2a−eb=eae2b−ea eaeb(ea−eb)+(ea−eb)=0 (ea−eb)(eaeb+1)⏟>1=0 ea−eb=0 a=b
Věta. sinh−1⁡(x)=argsinh⁡(x)=ln⁡(x+x2+1).
Důkaz. x=ey−e−y2 2x=ey−e−y 2x=ey−1ey 2x=e2y−1ey (ey)2−2xey−1=0 ey=2x±4x2+42 ey=x±x2+1 ey=x+x2+1∵ey>0 y=ln⁡(x+x2+1)
Věta. cosh⁡ zúžená na ℝ0+ je prostá funkce.
Důkaz. ea+e−a2=eb+e−b2 ea+e−a=eb+e−b eaeb(ea+e−a)=eaeb(eb+e−b) eb(e2a+1)=ea(e2b+1) ebe2a+eb=eae2b+ea eaeb(ea−eb)−(ea−eb)=0 (ea−eb)(eaeb−1)=0 ea−eb=0∨eaeb=1 a=b∨a=−b
Věta. Pro cosh⁡ zúženou na ℝ0+: cosh−1⁡(x)=argcosh⁡(x)=ln⁡(x+x2−1).
Důkaz. x=ey+e−y2 2x=ey+e−y 2x=ey+1ey 2x=e2y+1ey (ey)2−2xey+1=0 ey=2x±4x2−42 ey=x±x2−1 ey=x+x2−1∵ey≥1 y=ln⁡(x+x2−1)
Věta. sinh⁡(2x)=2sinh⁡(x)cosh⁡(x)
Důkaz. e2x−e−2x2=(ex)2−(e−x)22=2ea−e−a2ea−e−a2=2sinh⁡(x)cosh⁡(x)
Věta. cosh⁡(2x)=cosh⁡(x)2+sinh⁡(x)2
Věta. cosh⁡(x)2−sinh⁡(x)2=1
Cvičení. Určete omezenost množiny {1n+1−n|n∈ℕ+}.
Cvičení. Určete omezenost množiny {x+xx−1|x∈(1,∞)}.
Cvičení. Dokažte sup⁡{6n−527n−9n2−20|n∈ℕ+}=0.
Cvičení. Dokažte sup⁡{2n3−n2+1n3+n−1|n∈ℕ+∖{1}}=2.
Cvičení. Dokažte inf⁡{1+(−1)n2+(−1)n+1n|n∈ℕ+}=0.

Krásný zápis

lim⁡(an±⋅÷bn)=lim⁡an±⋅÷lim⁡bn

Zajímavý příkládek

Cvičení. Sestrojte posloupnosti (an),(bn),(cn) takové, aby limn→∞⁡(an+bn)cn≠limn→∞⁡(an+b)cn, kde b=limn→∞⁡bn.
Řešenían=1n,bn=1n,cn=n

Důkaz součtu čtverců

∑k=1n(k−1)3=∑k=1nk3−3∑k=1nk2+3∑k=1n−∑k=1n1=∑k=0n−1k3=∑k=1nk3−n33∑k=1nk2=n3+3n(n+1)2−n=2n3+3n2+n2=n(n+1)(2n+1)2∑k=1nk2=n(n+1)(2n+1)6

Obecně

∑k=1n(km+1−1)=∑l=0m+1(−1)l∑k=1n(m+1l)kl=∑k=0n−1km+1=∑k=1nkm+1−nm+1(m+1)∑k=1nkm=nm+1+∑l=0m−1(−1)l∑k=1n(m+1l)kl∑k=1nkm=nm+1+∑l=0m−1(−1)l∑k=1n(m+1l)klm+1
Cvičení. limn→∞⁡n2+1+2n+1n3+n4−3n
Řešení1−3
Cvičení. limn→∞⁡n3(n2+n4+1−n2)
Řešení142
Cvičení. limn→∞⁡n3+n2+13−n3−n2+13
Řešení23
Cvičení. limn→∞⁡n3+3n23−n2−2n
Řešení2
Cvičení. Určete a,b∈ℝ tak, aby limn→∞⁡1−n33−an−b=0.
ŘešeníPřepíšeme na limn→∞⁡1−n33−an=b. Pokud by bylo a≠−1, limita vyjde ±∞, což nevyhovuje podmínce b∈ℝ. Musí tedy být a=−1, z čehož vyjde b=0.
Cvičení. limn→∞⁡1n−1n+i1n−1n−i
Věta. limn→∞⁡an=1∧limn→∞⁡bn=∞⟹limn→∞⁡anbn=exp⁡(limn→∞⁡(an−1)⋅bn)
Důkaz. limn→∞⁡anbn=limn→∞⁡(1+an−1)bn=limn→∞⁡(1+11an−1)bn=limn→∞⁡((1+11an−1)1an−1)(an−1)⋅bn=elimn→∞⁡(an−1)⋅bn
Věta. ∑k=1n1k=γ+ln⁡(n)+εn,εn→0,γ≈0.557216

Podílové kritérium

(∀(an)∈ℝω,(∀n)(an≠0))(limn→∞⁡|an+1an|=q<1⟹limn→∞⁡an=0) (∀(an)∈ℝω,(∀n)(an≠0))(limn→∞⁡|an+1an|=q>1⟹limn→∞⁡an=∞)

Odmocninové kritérium

(∀(an)∈ℝω)(limn→∞⁡|an|n=q<1⟹limn→∞⁡an=0) (∀(an)∈ℝω)(limn→∞⁡|an|n=q>1⟹limn→∞⁡an=∞)

Legenderovy polynomy

Pn(x)=12n⋅n!dndxn(x2−1)n P0(x)=1 P1(x)=x P2(x)=32x2−12

Všechny kořeny jsou jednoduché, reálné a leží v intervalu (−1,1).

Věta. Nechť polynom p(x) má všechny kořeny reálné. Potom:

Legenderovy polynomy znovu?

Ln(x)=exdndxn(xne−x)
Věta (Leibnitzův vzorec). (f⋅g)(n)=∑k=0n(nk)⋅f(k)⋅g(n−k)

Stejnoměrná spojitost

Definice. Funkce f je spojitá na intervalu I, pokud (∀x0∈I)(∀ε∈ℝ+)(∃δ∈ℝ+)(∀x∈Df∩I)(|x−x0|<δ⟹|f(x)−f(x0)|<ε)
Definice. Funkce f je stejnoměrně spojitá na intervalu I, pokud (∀ε∈ℝ+)(∃δ∈ℝ+)(∀x∈Df∩I)(∀x0∈I)(|x−x0|<δ⟹|f(x)−f(x0)|<ε)
Příklad. Funkce x↦x je stejnoměrně spojitá na ℝ.
Příklad. Funkce x↦1x je stejnoměrně spojitá na (1,∞), ale ne na (0,1).
Věta (Cantorova). Je-li funkce spojitá na uzavřeném intervalu, potom je na něm spojitá stejnoměrně.
Věta. Funkce f je stejnoměrně spojitá na intervalu (a,b),a,b∈ℝ právě tehdy, pokud je spojitá a lima+⁡f∈ℝ∧limb−⁡f∈ℝ.
Příklad. Funkce sin⁡ je stejnoměrně spojitá na ℝ.
Důkaz. Podle Lagrangeovy věty (∃c∈∕x,x0∕)(|sin⁡x−sin⁡x0|=|cos⁡c(x−x0)|<|x−x0|<δ) Stačí tedy vzít δ=ε.
Věta. Má-li funkce f na intervalu I omezenou derivaci, pak je na něm stejnoměrně spojitá.
Důkaz. Nechť (∃K∈ℝ+)(∀x∈I)(|f(x)|<K). Ke každému ε∈ℝ+ zvolíme δ=εK. Potom podle Lagrangeovy věty (∀x,x0∈Df∩I)(∃c∈∕x,x0∕)(|f(x)−f(x0)|=|f′(c)(x−x0)|<K|x−x0|<Kδ=ε) což mělo být dokázáno.

Taylorův polynom

Definice. Taylorův polynom n-tého řádu funkce f v bodě a je Tf,a,n(x)=∑k=0nf(n)(a)⋅(x−a)kk!
Věta. Nechť funkce f má na intervalu ⟨a,b⟩ konečné derivace až do řádu n−1, má n-tou derivaci v bodě a a nechť f(x)=Tf,a,n(x)+Rn(x). Potom limx→a⁡Rn(x)(x−a)n=0.
Věta. Nechť funkce f má na intervalu ⟨a,b⟩ konečné derivace až do řádu n−1 a má n-tou derivaci v bodě a. Je-li Pn polynom stupně nejvýše n a f(x)=Pn(x)+Rn(x), kde limx→a⁡Rn(x)(x−a)n=0, potom Pn=Tf,a,n.
Příklad (Referenční Taylorovy polynomy). Texp⁡,0,n=∑k=0nxkk! Tx↦ln⁡(1+x),0,n=∑k=1n(−1)k+1⋅xkk Tsin⁡,0,2n+1=∑k=0n(−1)k⋅x2k+1(2k+1)! Tcos⁡,0,2n=∑k=0n(−1)k⋅x2k(2k)! Tx↦(1+x)α,0,n=∑k=0n(αk)⋅xk

Taylor

Věta. Tf,n+1,a′=Tf′,n,a

Odhad chyby Taylora

Věta (Lagrangeův tvar zbytku). Taylorovatelnou funkci f lze zapsat jako f(x)=Tf,a,n+f(n+1)(ξ)⋅(x−a)n+1(n+1)!,ξ∈⁄a,x⁄
Věta (Cauchyův tvar zbytku). Taylorovatelnou funkci f lze zapsat jako f(x)=Tf,a,n+f(n+1)(ξ)⋅(x−ξ)n⋅(x−a)n!,ξ∈⁄a,x⁄

Konvergence řad s kladnými členy

Nechť a je posloupnost s kladnými členy.
Věta (podílové kritérium).
Věta (odmocninové kritérium).
Věta (Raabeovo kritérium).
Věta (Gaussovo kritérium). (∃q∈ℝ0+,α∈ℝ,ε∈ℝ+,c∈ℝω,c omezenaˊ)(an+1an=q+αn+cnn1+ε)⟹
Věta (srovnávací kritérium). Nechť b je posloupnost s kladnými členy.

Domácí úkol

Cvičení. Vyšetři konvergenci: ∑n=1∞(nnα−1),α∈ℝ
Cvičení. Vyšetři konvergenci: ∑n=1∞ln⁡(1+nα)nβ,α,β∈ℝ

Kritéria pro řády s obecnými členy

Věta (Leibnitzovo kritérium). Jestliže posloupnost an je monotónní a její limita je 0, pak ∑(−1)n⋅an konverguje.
Věta (Upravené Gaussovo kritérium). Mějme řadu ∑(−1)n⋅an, kde an>0. Nechť an+1an=q+αn+cnn1+ε jako u normálního Gausse. Jestliže
Věta (Abelovo kritérium). Nechť an je omezená monotónní posloupnost a ∑bn konverguje. Pak ∑an⋅bn konverguje.
Věta (Dirichletovo kritérium). Nechť an je monotónní posloupnost s limitou 0 a bn je posloupnost s omezenými částečnými součty. Pak ∑an⋅bn konverguje.
Cvičení. Určete konvergenci ∑n=2∞(−1)nnp+(−1)n

Parciace

Jak počítat integrály ve tvaru In=∫1(x2+1)ndx

I1=∫1x2+1dx=xx2+1+2∫x2(x2+1)2dx=xx2+1+2∫x2(x2+1)2dx=xx2+1+2∫x2+1(x2+1)2dx−2∫1(x2+1)2dx=xx2+1+2I1−2I2 I2=12(xx2+1+arctan⁡(x))+C

Hnusné integrály

∫R(x,Ax+BCx+Dn)dx⟶y≔Ax+BCx+Dn ∫R(cos⁡x,sin⁡x)dx⟶y≔tan⁡x2,cos⁡x=1−y21+y2,sin⁡x=2y1+y2,dx=21+y2dy ∫R(cos⁡x,sin⁡x)dx,R(−cos⁡x,−sin⁡x)=R(cos⁡x,sin⁡x)⟶y≔tan⁡x ∫R(cos⁡x,sin⁡x)dx,R(−cos⁡x,sin⁡x)=−R(cos⁡x,sin⁡x)⟶y≔sin⁡x ∫R(cos⁡x,sin⁡x)dx,R(cos⁡x,−sin⁡x)=−R(cos⁡x,sin⁡x)⟶y≔cos⁡x